• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Kdybyste teď vešli k nám domů, uvidíte v rohu obývacího pokoje rozloženou pohovku s malým konferenčním stolkem. Na stolku stojí miska s kamínky a vždycky svíčka. Žádná televize. Žádný monitor. Jen knížky a pár časopisů. Tento prostor nemá sloužit k multitaskingu. Je to místo, kam si lehnete s hrnkem čaje a pět minut jen tak koukáte z okna. A když se rozhodnete, že chcete spát, stačí jedním pohybem ruky aktivovat click-klack mechanismus, sklopit záda a máte rovnou dvoumetrovou pos

Pokud se rozhodnete pro boho interior design, pořiďte si nábytek z masivu nebo kovu. Levná dřevotříska pod tíhou častého rozkládání rychle povolí. Sama jsem měla pohovku z lamina, která po roce přestala správně držet click-clack mechanismus. Kovový rám je stabilnější a vydrží i pravidelné přespávání. A co barva rámu? Černý kov vypadá v boho skvěle, hlavně pokud máte kolem hodně zeleně a dřeva. K tomu přidejte velký koberec z přírodních vláken sisalu nebo juty. Pomůže opticky oddělit spací část od obývací. A na noc prostě vytáhnete pull-out sofa, hodíte na matraci bavlněné prostěradlo a máte hotovo. Ráno vše zasunete zpátky do sedáku. Celá proměna trvá minutu a nikdo nepozná, že se tu sp

Nakonec jsem zjistila, že rodinný dům s dětmi je hlavně o odpuštění. Odpuštění sobě, že nemám dokonale srovnané polštáře. Odpuštění dětem, že na sedačce kreslí. Když jsem přestala bojovat s realitou a začala ji přijímat, ulevilo se mi. Teď mám doma funkční prostor, který slouží nám všem. Samozřejmě, že občas skočím do obchodu pro nový foam mattress na výměnu, když ten starý už nevydrží. A někdy se přistihnu, že sním o bílé kožené sedačce. Pak se podívám na své kluky, kteří na té naší modré sametové staví hrad z lega, a uvědomím si, že tohle je ta pravá krása. Protože domov není o věcech, ale o tom, jak se v něm cítíme. A ten náš je plný života, smíchu a sem tam i drobků. A to je v pořá

Vzala jsem to od lesa, než jsme se přestěhovali do bytu o 65 metrech čtverečních se dvěma kluky a jedním psem. Dětské království se šířilo jako lavina a náš obývák, kdysi výstavní salon, se změnil v bojiště plné lega, pastelek a rozházených ponožek. Tehdy jsem pochopila, že rodinný dům s dětmi není o dokonalém časopiseckém vzhledu, ale o chytrých řešeních, která přežijí reálný provoz. Klíčem je přestat soudit prostor podle plochy a začít ho měřit podle funkčnosti. U nás to znamenalo jediné: každý centimetr musí mít svou práci, jinak ho pohltí dětský chaos. Začala jsem u podlahy. Pryč šel koberec s vysokým vlasem, který sbíral všechny drobky jako magnet, a nahradila ho plovoucí podlaha s jemnou strukturou, aby se po ní dalo klouzat v ponožkách. A hlavně jsem objevila sílu vertik