• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když skvrny spatříte, všimnete si, že se jejich počet a velikost mění v průběhu přibližně jedenáctiletého cyklu. V období slunečního minima jich je málo, někdy dokonce žádné. Naopak v maximu můžete za den napočítat několik skupin. Skvrny se neobjevují náhodně, ale v pásech kolem slunečního rovníku, mezi pěti a třiceti stupni heliografické šířky. Jejich vzhled je také proměnlivý: malá skvrna může během pár hodin zmizet, velká skupina vydrží i několik týdnů a mění tvar. Pravidelné pozorování vám umožní sledovat tento vývoj a zaznamenávat si vlastní pozorování.

Co skvrny prozrazují o Slunci a jak číst jejich vývoj Sluneční skvrny jsou oblasti s intenzivním magnetickým polem, které brání proudění horkého plazmatu. Proto jsou na povrchu chladnější než okolí a zdají se tmavé. Jejich počty kolísají v jedenáctiletém cyklu – úložné prostory v malém bytě maximu jich bývají desítky, v minimu jen několik. Sledováním jejich četnosti a rozložení můžete sami pozorovat tento rytmus a odhadnout, kdy přijde další maximum sluneční aktivity.

Pro pozorování planet se nemusíte učit žádné složité mapy. Jupiter poznáte podle toho, že je výrazně jasnější než většina hvězd a má klidné, mírně nažloutlé světlo. Mars vyniká svým červeným nádechem, který je patrný zvláště při opozici, tedy když je nejblíže Zemi. Saturn je o něco slabší, ale pokud máte dobrý zrak a tmavou oblohu, uvidíte ho jako mírně protáhlý bod – to je jeho typický tvar bez prstenců, které jsou okem nerozlišitelné. Nejdůležitější je načasování: planety se pohybují po ekliptice, takže je hledejte tam, kde v noci prochází Slunce během dne. Vyhněte se běžné chybě, že si spletete jasnou planetu s letícím letadlem – letadlo bliká a pohybuje se rychle, zatímco planeta se za hodinu posune jen nepatrně.

Co skvrny prozrazují o sluneční aktivitě Skvrny nejsou jen kosmetické vady na slunečním povrchu. Jsou oblastmi s velmi silným magnetickým polem, Jak Zařídit malou Kuchyni které zabraňuje proudění horkého plynu z nitra Slunce. Díky tomu je jejich teplota nižší (kolem 4 000 °C) než okolní povrch (přibližně 5 500 °C), a proto se jeví jako tmavé. Počet skvrn přímo souvisí s intenzitou slunečního větru a s četností erupcí. Když je skvrn hodně, zvyšuje se pravděpodobnost, že ze Slunce vyletí nabité částice, které mohou na Zemi způsobit polární záře nebo narušit rádiovou komunikaci. Sledování skvrn tak má i praktický rozměr pro předpověď kosmického počasí.

Začněte Měsícem, který je natolik jasný, že ho nepřehlédnete ani z centra města. Zkuste si všímat detailů, které jsou vidět i bez dalekohledu: tmavé skvrny na povrchu, světlejší oblasti kolem kráterů nebo postupně se měnící fáze. Pozor ale na jeden omyl – při úplňku je světlo příliš silné a drobné reliéfy zanikají. Daleko lepší jsou první a poslední čtvrti, kdy sluneční paprsky dopadají šikmo a vrhají dlouhé stíny. Když už budete u Měsíce, všimněte si, že vedle něj občas září jasný bod – není to hvězda, ale planeta. Venuše se objevuje večer na západě nebo ráno na východě, a pokud ji najdete, zkuste si vzpomenout, že byste přes ni nikdy neprošli: je to nejjasnější objekt oblohy po Slunci a Měsíci.

Při pozorování se vyvarujte častých chyb, mezi které patří použití filtrů, které se nasazují až na okulár. Takový filtr se může vlivem soustředěného slunečního světla přehřát a prasknout. Vždy používejte filtr na objektivu, tedy na vstupní straně dalekohledu. Další chybou je použití běžných svářecích skel, která nejsou pro pozorování Slunce určená a neposkytují dostatečnou ochranu. A pokud pozorujete projekcí, dejte pozor, aby se k okuláru nedostaly děti nebo nezkušení diváci, kteří by se do něj mohli podívat.

Při samotném pozorování dejte pozor na světelné znečištění a na správné zaostření. Neptun má jasnost kolem 8. magnitudy, takže je viditelný i menším dalekohledem, ale pokud se díváte z města, snadno ho přehlédnete. Další častou chybou je zaměnit Neptun za hvězdu – jeho modrý nádech je patrný až při větším zvětšení. Zkuste použít filtr na modrou část spektra, který zvýrazní jeho disk. A hlavně: nehledejte ho na obloze jen podle souřadnic z katalogu. Ověřte si aktuální polohu z efemerid, protože se pohybuje mnohem pomaleji než vnitřní planety, ale přesto se za týden posune o znatelný kus.

Jakmile ho najdete, všimnete si, že intenzivně bliká a mění barvy – od bílé přes modrou až po červenou. To není vada očí ani optiky, ale důsledek toho, že světlo prochází hustší vrstvou atmosféry u obzoru. Čím níže je hvězda, tím výraznější je tento efekt. Nenechte se zmást a nezkoušejte to „opravit" zaostřením dalekohledu – je to přirozený jev. Pro klidnější obraz se vyplatí pozorovat Síria, když je nejvýše, tedy kolem půlnoci v lednu a únoru. Ale i tehdy platí, že čím výše nad obzorem, tím méně barevného tance.

In case you loved this information and you would like to receive more details concerning Ingeekswetrust.de please visit the web-page.