• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Takže až příště zahlédnete světelnou čáru na noční obloze, vzpomeňte si, že to není hvězda, ale malý vesmírný prach. A když chcete mýtus definitivně rozptýlit, zkuste si jednou poznamenat čas a směr, kterým se meteor pohyboval. Za pár týdnů se vám potvrdí, že se tyto jevy opakují podle stejných pravidel – což žádná hvězda nedokáže. Pozorování noční oblohy je pak o něco zajímavější, když víte, co se za tím skrývá.

Jakmile najdete tři hvězdy úložné prostory v malém bytě řadě, máte Orionův pás. Nad ním, mírně vlevo, uvidíte načervenalou hvězdu Betelgeuse – to je levé rameno obra. Napravo od pásu, o něco níže, září modrobílá Rigel, pravá noha. Mezi rameny a nohama si představte tělo, které vytváří čtyři hvězdy tvořící obdélník. Pod pásem visí tři slabší hvězdy, které představují meč; uprostřed nich se nachází Velká mlhovina v Orionu, viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna.

Měsíc je nejvděčnějším objektem pro první astrofotografii – je jasný, snadno ho najdete a nepotřebujete k němu dalekohled. Přesto většina fotek z mobilu dopadne jako bílý rozmazaný flek. Není to chyba přístroje, ale postupu. Tento návod vám ukáže, jak na to, rekonstrukce koupelny krok za krokem abyste z Měsíce dostali ostrý snímek s viditelnými krátery – bez drahého vybavení.

Než začnete hledat, zkontrolujte si počasí a vyberte místo s výhledem na jih až jihozápad. Orion vychází na východě a během noci putuje přes jih. Pokud máte kompas, namiřte se přibližně na jih; bez kompasu použijte tyč zapíchnutou do země a sledujte, kde zapadá Slunce – Orion se objevuje na opačné straně, tedy tam, kde Slunce vychází. Ideální je najít si místo bez přímého osvětlení, třeba za domem nebo na kraji pole. Vyhněte se pouličním lampám a světlům z oken, která snižují viditelnost slabších hvězd.

Pamatujte, že přechod z červeného obra na bílého trpaslíka není okamžitý. Trvá statisíce let, než hvězda odvrhne vrstvy a jádro se stane viditelným. Mezitím vzniká planetární mlhovina, kterou můžete pozorovat jako barevný prstenec. Toto je jediný případ, kdy se „zánik" hvězdy dá pozorovat v lidském měřítku. Naučte se jednotlivé fáze rozeznávat, a příště, když se podíváte na oblohu, budete přesně vědět, jestli se díváte na hvězdu, která se teprve chystá zemřít, nebo na tu, která už umřela.

Časté chyby při hledání a jak se jim vyhnout Nejčastější chybou je hledat Orion příliš brzy večer, kdy ještě není dostatečně vysoko. Počkejte alespoň hodinu po setmění. Dalším problémem je záměna pásu s jinými třemi hvězdami v řadě – například s pásem v souhvězdí Cassiopeia, které je však na opačné straně oblohy. Ověřte si směr: Orionův pás směřuje od severozápadu k jihovýchodu. Pokud si nejste jisti, najděte nejprve jasnou hvězdu Sirius, která je pod Orionem a je nejjasnější hvězdou oblohy; Orion leží nad ní.

Pokud se vám zdá, že hvězda mizí za okrajem Měsíce příliš rychle nebo pomalu, zkontrolujte, zda nemáte špatně zaostřeno. Neostrý obraz způsobí, že hvězda vypadá větší a jasnější, než ve skutečnosti je. Stejně tak pozor na odlesky v optice – stačí mírný náklon dalekohledu a do oka se dostane světlo z okolních zdrojů, které celé pozorování znehodnotí.

Když se řekne konec hvězdy, většina si představí velkolepý výbuch supernovy. Jenže ne každá hvězda skončí takhle dramaticky. Osud hvězdy závisí především na její hmotnosti. Lehčí a středně hmotné hvězdy, jako je naše Slunce, se vydají mnohem klidnější, ale zato delší cestou. Pochopení rozdílu mezi červeným obrem a bílým trpaslíkem vám pomůže nejen v astronomii, ale i při pozorování noční oblohy – budete vědět, na co se díváte a proč některé hvězdy vypadají tak, jak vypadají.

Jak správně nastavit expozici a vyhodnocovat slabé obrysy Klíčem je adaptace očí na tmu. Vyhněte se bílému světlu, displejům a čelovkám s vysokou intenzitou. Používejte červené světlo o minimálním jasu a nechte oči zvyknout alespoň 20–30 minut. Při samotném pozorování používejte takzvané averzní vidění – dívejte se mírně stranou od objektu, aby světlo dopadalo na periferní část sítnice, která je citlivější na slabé kontrasty. To je rozdíl mezi tím, zda mlhovinu uvidíte jako slabou skvrnu, nebo vůbec.

Výsledky si zapisujte do deníku spolu s fází Měsíce a výškou nad obzorem. Nízká poloha nad obzorem znamená větší útlum atmosférou, který postihuje hvězdy i Měsíc rozdílně – hvězdy trpí více kvůli své bodové povaze. Proto porovnávejte pouze tehdy, když je Měsíc výše než 30 stupňů nad obzorem. Všímejte si také barvy hvězdy: červené hvězdy se jeví slabší než modré při stejném výkonu, což souvisí s citlivostí oka za šera.

If you liked this article therefore you would like to acquire more info relating to prohlédnout nicely visit our web site.