• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Po uplynutí čekací doby začínejte postupně. Nechte štěně seznámit se s jedním či dvěma přátelskými a zdravými psy, ideálně na neutrálním území, kde není potravinová soutěž. Sledujte řeč těla – pokud štěně stahuje ocas, kňučí nebo se třese, je to stres a je třeba procházku ukončit. Socializace není o tom, aby se štěně setkalo s desítkami psů za den, ale aby se cítilo bezpečně. A pokud si nejste jistí, kdy je to správné, zeptejte se svého veterináře – ten zná konkrétní situaci vašeho štěněte a doporučí nejvhodnější termín.

Nejprve zkuste zvýšit fyzickou i psychickou aktivitu před tím, než necháte psa samotného s pelíškem. Dlouhá procházka, aportování nebo pachové hry na zahradě unaví tělo i mozek. Pokud pes usne do deseti minut po vašem odchodu, pravděpodobně neměl dostatek pohybu. Naopak pokud začne ničit ihned, jakmile zmizíte z dohledu, může jít o úzkost – v tom případě je vhodné konzultovat s trenérem nebo veterinářem. Hravé ničení poznáte podle toho, že pes trhá pelíšek na kusy, ale jinak je klidný a uvolněný.

Častou chybou je, že majitelé ignorují první příznaky a čekají, až zvíře přestane jíst. Zubní problémy se ale projevují skrytě – pes i kočka jedí dál, jen tiše trpí. Další chybou je používání lidských kartáčků, které jsou pro malou tlamu kočky příliš velké, a tvrdé štětiny dráždí dásně. Vyberte speciální kartáček s úzkou hlavicí, který se dostane i na stoličky. Nezapomínejte také na jazyk – jeho čištění snižuje množství bakterií v tlamě. U koček je vhodné začít s péčí už v kotěcím věku, aby si na manipulaci zvykly.

Když pes tahá na vodítku, každá procházka se mění v boj o kontrolu. Místo klidného tempa sledujete, jak se váš čtyřnohý přítel dusí, a vy sami přicházíte o radost z pohybu. Řešení nezačíná u výběru toho „zázračného" antiprotažního postroje, ale u pochopení, proč pes táhne. Nejčastějším důvodem je prostě to, že taháním dosahuje svého — dostává se dopředu, k pachům, k jiným psům. Dokud tahání funguje, pes nemá důvod přestat.

Nejprve přepravku nechte trvale přístupnou v klidném koutě bytu. Otevřete dvířka a dovnitř vložte měkkou deku a pár pamlsků. Kočka by měla mít možnost prozkoumat přepravku sama, bez nátlaku. Pokud se dovnitř nepodívá hned, nezoufejte. Můžete dovnitř umístit i hračku nebo kousek šanty kočičí. Cílem je, aby si kočka spojila přepravku s pozitivními zážitky, ne s pocitem ohrožení. Tento krok je nejdůležitější a vyžaduje trpělivost. Vyplatí se nechat přepravku na místě alespoň týden, ideálně déle.

Jakmile kočka začne do přepravky sama chodit, začněte ji postupně zvykat na zavírání dvířek. Nejprve jen nábytek na míru pár sekund, později na delší dobu. Pokaždé, když dvířka zavřete, dejte kočce pamlsek. Postupně prodlužujte dobu, po kterou je kočka uvnitř. Můžete přepravku i jemně nadzvednout a položit na stůl, ale jen pokud kočka nejeví známky stresu. Pozor na typickou chybu – zavírat kočku do přepravky bez předchozího tréninku a rovnou ji odnést k veterináři. To vede k panice a příště už do přepravky nevleze ani za nic.

Nejdříbyt v paneláku si nacvičte povely tam, kde je pozornost štěněte maximální, tedy v místnosti bez rušivých vlivů. Až bude reagovat spolehlivě na deset z deseti pokusů, přesuňte se na klidný kout zahrady, který ohraničíte. Dobrým pomocníkem je dlouhá stopovací šňůra, kterou necháte volně vláčet – ne kvůli tahání, ale proto, abyste měli kontrolu, když povel selže. Pokud štěně ignoruje přivolání, netrestejte ho, ale klidně odejděte. To mu ukáže, že spolupráce končí, a pes se brzy naučí, že si vaši přítomnost musí zasloužit.

Typickou chybou je, že majitelé berou štěně mezi cizí psy hned po první vakcinaci, protože si myslí, že „očkování je očkování". To je mylné – první dávka je jen začátek. Další chybou je pouštět štěně na zem v místech, kde se pohybuje hodně psů, i když na vodítku. I krátký kontakt s infikovaným psem nebo jeho výkaly může způsobit nákazu. A pozor také na návštěvy – pokud k vám přijdou známí se svým psem, který není očkovaný nebo je nedávno očkovaný, raději návštěvu odložte. Stejně tak se vyhněte psím útulkům, výstavám a dalším akcím, kde je vysoká koncentrace neznámých psů.

Dalším krokem je zvyšování náročnosti postupně, ne skokově. Začněte s rušivými prvky na vzdálenost alespoň pět metrů od místa nácviku, úprava interiéru pak testujte přivolání, když štěně očichává trávu, a teprve nakonec v přítomnosti jiných psů nebo lidí. Pokud pes udělá větší chybu, vraťte se o úroveň níž a přidávejte více opakování. Zásadní je, abyste při nácviku střídali místa – když budete zahradu používat pořád dokola na stejné trase, pes si spojí poslušnost s konkrétním bodem, ne s vaší osobou.

If you loved this write-up and you would certainly such as to receive even more information concerning Http://Racist.Wiki/Index.Php/KoupáNí_Psa:_Co_DěLat,_Když_Pes_Vodu_Nesnáší kindly check out the page.