• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Kdy je správný čas na křížnou přihrávku? Načasování je padesát procent úspěchu. Ideální okamžik nastává tehdy, když běžící spoluhráč právě opouští obránce a má před sebou volný prostor. Pokud přihrajete příliš brzy, míč k němu dorazí dřív, než stihne naběhnout. Pokud přihrajete pozdě, obránce stihne zabrat úhel a míč zblokovat. Sledujte tedy pohyb hráče nejen očima, ale i periferním viděním. osvětlení v obývákušímejte si, jakou má rychlost a jakým směrem se jeho běh stáčí.

U dlouhých přihrávek se technika liší podle sportu. Ve fotbale kopáte vnitřní stranou nohy s nohou vytočenou ven, v hokeji používáte dlouhý oblouk hole a v basketbalu házíte obouruč od prsou s důrazem na pohyb zápěstí. Společný je ale princip: tělo musí být otočené čelem k cíli a pohyb musí vycházet z celého těla, ne jen z paže nebo nohy. Dlouhá přihrávka se trénuje opakováním z různých vzdáleností, ale osvětlení v obývákuždy se zaměřením na přesnost, ne na sílu.

Hlavička: nejčastější chyba je zavírání očí U hlavičky platí, že většina hráčů instinktivně zavře oči v okamžiku kontaktu. To je zásadní chyba. Míč pak trefíte čelním obloukem, ale bez přesnosti. Místo toho sledujte míč až do okamžiku, kdy se dotkne vašeho čela. Hlavu držte aktivní, ne pasivní – nečekejte, až míč přijde, ale napadněte ho hlavou, jako byste si šli pro hlavičku. Tělo mějte předkloněné, ruce rozpažené pro rovnováhu, a útočte na míč horní částí čela, ne spánkem.

Základ spočívá v postavení těla. Před samotným pasem se natočte rameny do směru běhu spoluhráče. Noha, která stojí vedle míče, by měla ukazovat tam, kam chcete přihrát. Tím dáte přihrávce razanci i přesnost. Mnoho hráčů dělá chybu, že se otáčí celým tělem až po odpalu míče. To způsobí, že přihrávka jde buď příliš ostře, nebo naopak slabě a do nohou běžícího hráče.

Krátká přihrávka na jeden dotek Krátká přihrávka na jeden dotek je nejrychlejší způsob, jak posunout míč (nebo puk) do volného prostoru. Vyžaduje ale dokonalé načasování a hlavně vědomí toho, co se stane po přihrávce. Než míč vůbec přijmete, musíte vědět, kam ho pošlete dál. Při jednodotekové přihrávce se nesnažte o efektní patičky nebo přihrávky přes rameno, pokud nejste naprosto jistí. Mnohem spolehlivější je přihrávka po zemi, kterou spoluhráč snadno zpracuje.

U střely z voleje začněte tím, že si nastavíte tělo bokem ke směru střely. Není to o síle, ale o načasování. Dopadněte na stojnou nohu mírně pokrčenou, špičku směřujte k cíli. Nohu, kterou střílíte, nechte v klidu, dokud míč neklesne do ideální výšky – zhruba nad úroveň kolena. Pokud střílíte příliš vysoko, ztrácíte kontrolu; pokud příliš nízko, míč se odrazí od země. Ideální je trefit míč středem nártu, těsně pod jeho střed.

U chráničů kolen a loktů platí, že musí být umístěny přesně na kloubu, ne pod ním nebo nad ním. Ohněte nohu do úhlu, v jakém při hře nejčastěji pracujete, a sledujte, zda se chránič posouvá. Sedí-li, zůstává na místě i při dřepu nebo výpadu. U kolen je častým problémem příliš dlouhý chránič, který tlačí na holeň, nebo naopak krátký, který nechává část kolene odkrytou. Vždy zkoušejte obě nohy, protože velikost se může lišit, a při testu si vezměte i vrstvu oblečení, kterou budete nosit.

Jak se liší práce s těžištěm a běžeckým krokem Při placírce se tělo naklání nad míč, hlava zůstává v ose, a oči sledují cíl. Při nártu se tělo naopak mírně zaklání, aby se míč zvedl. Pokud chcete střílet po zemi nártem, musíte se předklonit, ale to je fyziologicky nepřirozené, a proto se nárt používá hlavně pro vzdušné rány. Pro placírku platí, že čím více se předkloníte, tím nižší míč poletí. Když potřebujete dostat míč přes hlavu obránce, nárt se špičkou pod míčem vytvoří lob. Když zase chcete střílet do šibenice, nárt s dopředným těžištěm dá míči prudkou plochou trajektorii.

Začněte helmou, protože ta je nejméně tolerantní k chybám. Sedí-li správně, nehýbe se při předklonu ani při zatřesení hlavou. Mezi čelem a vnitřní skořepinou by měl být prostor, ale ne na prst. Pokud se helma dotýká spánků nebo čela souvisle, je malá. Pokud se dá posunout více než o dva centimetry, je velká. Nastavte týlní opěrku tak, aby pevně obepínala zadní část hlavy, a zaměřte se na to, zda lišta obočí sedí v jedné rovině s okrajem helmy. Typická chyba je nasazení helmy dozadu, kdy čelo zůstává odkryté – pak nejste chráněni tam, kde to nejvíc potřebujete.

Na závěr jedno praktické doporučení: pokud se chystáte na stadion nebo k televizi, sledujte play-off s vědomím, že každý zápas může být poslední. Užívejte si emoce, ale zároveň analyzujte, proč tým vyhrál nebo prohrál. Tím zlepšíte své chápání hokeje a příště budete moci lépe předvídat průběh. A pokud jste přímo hráč nebo člen realizačního týmu, pamatujte: v play-off se nespí na vavřínech. Každá minuta tréninku navíc, každý rozbor soupeře, každá regenerace se počítá. Jen tak si zajistíte, že vás nečeká zklamání, ale postup.

If you are you looking for more info on tento článek review the site.