• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Přikládání paliva je stejně důležité jako samotné založení. Přidávejte vždy jen jedno nebo dvě polena, a to na stranu, ne na vrchol. Tím podpoříte proudění vzduchu a oheň zůstane stabilní. Příliš časté přikládání malých kousků způsobí pokles teploty a vznik dehtu, který ucpává komín i vaše plíce. Mnohem lepší je nechat oheň rozhořet do žhavých uhlíků a pak přiložit větší kus.

Novou šňůru vybírejte podle rozměru drážky – měla by do ní zapadnout jen s mírným odporem. Před nalepením si ji nanečisto přiložte po celém obvodu a nechte přesah alespoň dva centimetry. Šňůru řežte ostrým nožem, nikdy netrhejte. Do drážky naneste tenkou vrstvu speciálního lepidla odolného vysokým teplotám, šňůru postupně vtlačujte a konce spojte na spodní straně dvířek. Konce obtiskněte k sobě tak, aby spoj nebyl příliš silný. Přebytečné zbytky lepidla setřete vlhkým hadříkem.

Typická chyba začátečníků je spoléhat se na barvu. Tmavé dřevo ještě neznamená suché dřevo – některé druhy, jako dub nebo akát, mají tmavou kůru a dřevo i čerstvé. Naopak světlý povrch buku může vypadat suchý, i když je plný vody. Barva je proto spíš orientační. Spolehlivější je kombinace zvuku, prasklin a váhy. Pokud všechny tři testy ukazují na sucho, můžete topit bez obav. Pokud si nejste jistí, nechte dřevo ještě pár týdnů na vzdušném místě – žádná škoda se nestane.

Proč je vlhkost dřeva důležitější než samotná kamna Mnozí podceňují roli dřeva a soustředí se jen na technický stav kamen. Přitom čerstvě nařezané dřevo s vlhkostí přes dvacet procent způsobuje, že se v kamnech tvoří více sazí a dehtu. Tyto usazeniny pak nejen zvyšují spotřebu, ale také zvyšují riziko vznícení komínové vložky. Dřevo by mělo být štípané a uložené na suchém, větraném místě minimálně dva roky. Před použitím zkontrolujte jeho hmotnost – suchý kus je znatelně lehčí a při poklepu zvoní.

Kůra, praskliny a váha prozradí víc, než si myslíte Podívejte se na konce polen. Na suchém dřevě se objevují drobné praskliny, které se táhnou od středu ke kraji – jsou to přirozené trhliny vzniklé vysycháním. Čím jsou hlubší a početnější, tím je dřevo sušší. Kůra na takovém dřevě bývá částečně odchlípnutá a při manipulaci opadává. Vlhké dřevo má kůru pevně přilepenou a na řezu je vidět světlejší, mokrý povrch. Suché dřevo má naopak řez matný, šedavý a někdy i mírně popraskaný.

Při podpalování se vyhněte kapalným podpalovačům. Pryskyřice ve smrkovém dřevě je vysoce hořlavá, takže stačí jedna zápalka, pokud je dřevo suché a hranice správně postavená. Sirkou zapalte třísky zespodu, ne shora – plamen pak postupuje vzhůru a prohřívá celou strukturu. Pokud oheň nechytí do deseti sekund, přidejte víc třísek, ale nikdy nepřilévejte benzín ani líh. To je nebezpečné a zbytečné.

Když šňůra ztratí pružnost, je čas na novou Nejprve kamna nechte úplně vychladnout. Vyhořelé zbytky a popel odstraňte, prostor kolem dvířek očistěte suchým hadříkem a jemným kartáčem. Staré těsnění opatrně vypáčte šroubovákem z drážky. U některých kamen je drážka hluboká a šňůra je do ní vtlačená – pomůže zahřátí fénem, aby lepidlo povolilo. Drážku poté pečlivě očistěte od zbytků starého lepidla, http://Ingeekswetrust.de/index.php?title=Když_kamna_sálají,_topíte_levněji:_Jak_na_příJemné_teplo jinak nové těsnění nesedne správně. Škrábance v drážce vyrovnejte brusným papírem.

Stavba hranice: od třísek k plameni Měkké dřevo nepotřebuje moc, ale potřebuje správnou strukturu. Začněte s hoblinami a tenkými třískami, které nařežete nožem z větve – čím tenčí, tím rychleji chytí. Z třísek postavte malou hvězdici nebo pyramidu, která má uprostřed dostatek kyslíku. Na ni položte dvě až tři silnější třísky (tloušťka prstu) a teprve na ně přidejte menší polínka měkkého dřeva. Mezi jednotlivými vrstvami nechte mezery – oheň potřebuje vzduch, ne pevnou hradbu.

Rozdělávání ohně začíná dlouho před tím, než škrtnete sirkou. Nejčastější chybou je sahat po prvním kusu dřeva, který přijde pod ruku, a doufat, že hořící noviny všechno zachrání. Měkké dřevo, jako je smrk, borovice nebo jedle, má ale jednu zásadní výhodu: obsahuje hodně pryskyřice, která se vznítí i při nižší teplotě. Stačí jen vědět, jak tuto vlastnost využít, a ušetříte nejen zápalky, ale i tvrdší dřevo, které si necháte na pozdější fázi hoření.

Když zatopíte dřevem, které má v sobě ještě hodně vody, poznáte to okamžitě. Místo plamene se v kamnech většinou kouří, teplo jde do komína a na skle se sráží vlhkost. Než si pořídíte vlhkoměr, můžete se spolehnout na několik starých, ale spolehlivých metod. Nejsou sice tak přesné jako elektronika, ale pro běžné rozhodování, jestli už topit, bohatě stačí.

If you have any issues with regards to in which and how to use více čtěte zde, you can get hold of us at our own webpage.