• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pokud hru hrajete venku, využijte přírodní materiály. Napište vzkaz na kamínky a rozmístěte je po zahradě. Každý kamínek obsahuje jedno písmeno, které tvoří celou větu. Děti musí kamínky posbírat a seřadit je podle barev nebo čísel, která na ně nakreslíte. Snažte se, aby vzkaz nebyl moc dlouhý. Pět až sedm slov je ideální délka. Nezapomeňte, že vítr může kamínky odfouknout, proto je raději položte do trávy nebo pod keř.

Dalším častým chybou je ignorovat barvu stěn. Tmavé stěny pohlcují světlo, takže i sebelepší osvětlení prostor opticky zmenší. Na malou předsíň volte světlé odstíny – bílou, světle šedou nebo pastelové tóny. Zrcadlo pak může být větší, protože kontrast mezi rámem a stěnou nebude rušit. Pokud chcete zachovat tmavou stěnu, umístěte zrcadlo přesně proti vchodu, aby odráželo co nejvíce světla z okolních místností.

Záclony a ubrusy patří mezi textilie, které v domácnosti používáme denně, a přesto jim často věnujeme překvapivě málo pozornosti. Přitom správná péče není žádná věda – stačí dodržovat pár zásad, které prodlouží jejich životnost o několik let. Základem je vědět, z jakého materiálu jsou vyrobené, a podle toho volit teplotu praní i způsob sušení. Než začnete, vždy si přečtěte štítek na textilii – i když se to zdá samozřejmé, mnoho lidí ho ignoruje a pak řeší sražené nebo vybledlé kousky.

První pokusy dělejte na lehké cestě. Většina stěn má cesty označené barvami chytů – vyberte si nejjednodušší. Lezte plynule, nohama se odrážejte, neždímejte ze všech sil. Klíčové je držet tělo u stěny a chodit po špičkách. Když nevíte, který chyt chytit, podívejte se kolem sebe – často si vyberete horší cestu, jen protože jste se nepřestali dívat dolů.

Před prvním lezením si nechte poradit od personálu. Většina stěn má systém samoobslužného jištění, kdy se lano zacvakne do brzdy a ono vás samo spouští dolů. Ujistěte se, že rozumíte tomu, jak se lano zapíná, a že vás někdo zkušený zkontroluje. Typická chyba: proměna bytu lidé spěchají a nezkontrolují, zda je karabina zacvaknutá na obou stranách.

Než začnete s dětmi luštit první šifru, připravte si jednoduché pomůcky: papír, tužku, nůžky a staré krabice. Nemusíte kupovat žádné speciální materiály. Důležité je, aby hra měla jasný cíl – najít poklad, zachránit zvířátko nebo otevřít tajnou schránku. Pro děti od pěti do deseti let funguje nejlépe kombinace pohybu a luštění.

Další oblíbenou variantou je mřížka. Na papír nakreslete čtverec o velikosti asi deset krát deset centimetrů a rozdělte ho na menší políčka. Do některých políček vepište písmena. Poté vystřihněte okénka podle šablony, kterou si sami vyrobíte. Děti přiloží šablonu na papír a přečtou jen ta písmena, která jsou vidět v okénkách. Tato metoda je náročnější na přípravu, ale děti baví, protože výsledek vypadá jako tajná zpráva. Při výrobě dejte pozor, aby okénka nebyla příliš malá – děti pak písmena špatně rozeznávají.

Žehlení a skladování jsou posledním krokem péče. Záclony žehlete nejlépe mírně vlhké, a to z rubové strany, abyste se vyhnuli lesku na lícové straně. Pokud jsou záclony hodně nařasené, můžete je žehlit přes navlhčené bavlněné plátno. Ubrusy žehlete podle druhu materiálu – bavlnu a směsi s příměsí polyesteru snesou vyšší teplotu, čistý len je lepší žehlit za vlhka. Skladujte je v suchu a temnu, nejlépe srolované – přehnutí na ostré hrany může časem vytvořit trvalé záhyby, které nejdou odstranit. Vyhněte se zavírání do igelitových sáčků, protože textilie potřebuje dýchat.

Začněte s nejjednodušší šifrou, kterou zvládnou i předškoláci. Napište vzkaz na papír a místo některých písmen použijte obrázky. Například místo slova „les" nakreslete strom, místo „dům" nakreslete dům. Děti mají za úkol obrázky přečíst jako slova a doplnit je do věty. Vyhněte se tomu, abyste vzkaz schovali příliš složitě. Děti mají radost z objevování, ne z hledání hodinu pod keřem.

Po pár lezeckých cestách si dejte pauzu. První den je spíš o technice než o kondici. Svaly předloktí rychle vypoví službu – optimální je zkusit tři až pět cest a pak jít domů. Nechtějte hned lézt v převisu. A hlavně: respektujte pokyny ostatních. Když někdo leze na sousední cestě, nekřičte a nechoďte pod ním. Lezení je o vzájemné důvěře – jak s jističem, tak s ostatními na stěně.

Naplánujte hru tak, aby poslední šifra vedla k malému pokladu – třeba k sáčku s bonbóny nebo k nové pastelce. Děti pak mají pocit úspěchu a chtějí hrát znovu. Během hry sledujte, jestli děti nejsou příliš unavené nebo frustrované. Pokud vidíte, že se nedaří, přidejte nápovědu. Důležité je, aby hra byla zábava, ne test. Chybou je připravit příliš mnoho šifer najednou. Pro první hru stačí tři až čtyři stanoviště.